Kulturní rozdíly - 29.8.2014

Posledních pár dnů probíhalo "netradičně". Nevím, co jste si mysleli vy, ale já třeba neslyšel nikoho vyprávět o tom, že na Erasmu vstává na osmou do školy a přijde po páté bez naprosto vyšťavenej, naučí se jedno nový slovíčko z francouzštiny a padne vesele do postele. Náš intenzivní kurz nám dává zabrat.

Zrovna včera jsme nicméně hovořili o tom, co koho překvapuje (nebo co mu přijde divné, zvláštní) na Francii a na zemi, ze které pochází. Díky tomu tady můžu sesumírovat nejvýznamnější francouzské divnosti.

Záchody jsou bez prkýnek. Je to prý kvůli hygieně. ...
Hodně obchodů je v neděli zavřeno (včetně supermarketů). Některé obchody otevřené v neděli mají pouze čas, kdy otvírají, ale nikoliv zavíračku.
Japonce z naší skupiny přijde, že lidi jsou tu často moc blízkou u sebe. (ověřeno pokusem)
I kluci si dávají pusu na tvář jako pozdrav. (pro Brazilky to je asi největší šok, ale i mě to zaskočilo a jen čekám, kdy přijde moje poprvé...)
Hodně lidí se tu opaluje nahoře bez. (opět šok pro Brazilky, v Brazílii prý lidé chodí třeba jenom v uzoučkých bikinách, které téměř nejsou vidět... ale jsou tam)
Mají tu příliš mnoho druhů omáček a na všude cpou hodně másla (croissanty, maso, palačinky, zmrzlina,...). Načež naše učitelka odpověděla, že ve Francii neexistuje výraz "příliš mnoho másla".

No, víc si toho bohužel nepamatuju, nicméně kurz je super a člověk se krom francouzštiny dozví i spoustu multikulturních zajímavostí. Zastoupení tu zatím mají Dánsko, Norsko, Mexiko, Brazílie, Polsko, ČR, Velká Británie, Guernsey (ostrov, který spadá pod anglickou korunu, ale platí tam v nějaké formě francouzské právo, proto máme ve skupině tři tamní advokáty) a Německo (těch je tu zdaleka nejvíc).

Když jsme hovořili o zvláštnostech v našich vlastních zemích, nápadů už nebylo tolik, protože každý to považuje za normální, ale i přesto jsme pár věci našli. Například brazilská politická scéna: Momentálně budou probíhat volby prezidenta. Současný prezident chce obhájit svůj mandát i na další sezónu a tak kandidát číslo 2 před dvěma týdny záhadně zemřel. To si pak člověk tu politickou kariéru dvakrát rozmyslí.

Mně přijde třeba zvláštní, že máme na Vánoc malého Ježíše, který nám nosí dárečky, a přitom jsme "národ ateistů". Ve Francii mají Taťku Noela (asi něco jako Santa v překladu), v Rusku Dědu Mráze. Stejně dobře bychom i my mohli mít třeba Strejdu Pívo nebo lákavěji pro děti Malý Pívo... stejně tu všichni znají ČR jenom kvůli levnému a dobrému pivu.

A včera večer jsme byli vytrženi z rutiny, neboť jsme se vydali na soirée (párty, večírek). Ve Francii je studentská středa totiž ve čtvrtek (plus ty méně klasické dny jako je pondělí, pátek a sobota). A bylo to super.

Typicky normandský prvníček - 25. srpna 2014

A čtvrtého dne se připojil na internet a počal blog v srdci Normandie.

Pro všechny kteří se zajímají o můj studijní pobyt, pro všechny kteří se zajímají o Francii a francouzskou kulturu a pro všechny, které někdy potká to štěstí a budou se účastnit Erasmu(+) v Caen. Proto zde bude přítomna i cenzura formou vážně míněné nadsázky, praktické informace k přežití i tzv. bon moty ze života mezi Francouzy. A vše další na co bude čas a nálada.

Momentálně tu probíhají obrovská akce - koňské závody. Proto
 jsou všude po městě rozmístěné artworky koňů. Pro nás chudší.

Jak už to v mém životě chodí, štěstěna mi píchla žilou a vyrazil jsem do místních končin se spolužačkou (Barča, pro Francouze Barbora), která tu bydlela předminulý rok v rámci starého Erasmu, takže veškerá moje příprava na pobyt probíhala formou nespočtu dotazů a celou počáteční byrokracii jsem byl veden doslova za ruku, takže bylo nemožné se ztratit. Na cestování sem byl naprosto nejlepší konec. Jinak se nic zvláštního nestalo, krom toho, že když pokaždé, když jsme míjeli typická normandská stavení nebo typické normandské krávy, tak jsem se vždycky díval na druhou stranu, což je pro mě typické. Nicméně hned po příjezdu jsem si užil typický normandský deštík, který se pozvolna měnil v menší typický normandský chcanec (pro mě jako člověka prakticky bez vlasů byly obě fáze veskrze příjemné, což je typicky normandské). Po příjezdu jsme chvátali pro přihlašovací údaje na internet, které jsme nedostali a měli jsme je obdržet až v pondělí, přestože připravené byly už ve čtvrtek (ale pravděpodobně pouze v tištěné verzi ve vedlejším kabinetu). Takže s očekáváním veselého víkendu jsme se ubytovali. Báře se nicméně podařilo internetový problém prolomit tím, že použila svoje dva roky zastaralé přihlašovací údaje, které stále fungovaly, nicméně pouze pro jednu osobu. Bohužel pro mne se jí nepodařilo sehnat žádného známého, který tu byl na Erasmu s ní, který by si své údaje pamatoval nebo je mohl najít (v tom pravděpodobně spočívá bezpečnostní systém zdejšího kolejního internetu; místo deaktivace přihlašovacích údajů při ukončení pobytu raději spoléhat na neblahou a studiem v Caen zdrásanou paměť studentů). Nakonec jsem se dnes ke svému heslu na internet dostal i já. Bon motem je, že ve druhé jazykové skupině učitelka rozdávala papíry s přihlašovacími údaji bez ohledu na jména studentů a když zjistila, že jí několik "papírů" chybí, šla je nakopírovat.

Tímhle dobývám Normandii.

Jak jsem zjistil Caen je vlastně jenom "centrum" uprostřed, okolo jsou menší připojená města, která na mapě tvoří dojem rozlehlosti Caen (např. obchodní centrum Mondeville atd.) - tedy pokud to přirovnám ke Štatlu Caen je Brno-město a okolní města jsou Krpole, Žabiny atd. kapiš? Jinak Caen je velmi krásné historické město s větší pevností v centru. O historickou krásu města se postarali Vilém Dobyvatel (např. Opatství pro muže), jeho manželka (Opatství pro ženy) a druhá světová válka (například zbytky budov). První představení města na svá bedra vzala Bára, nicméně už jsem párkrát vyrazil a ztratil se sám. Za pěkného počasí je toulání se uličkami příjemné. Nicméně pořád tomu něco chybělo. Tak jsem se vydal na nákup kola. V Mondeville jsou obrovské nákupní centra typu Avion Shopping Park a mezi nimi i obchod se sportovními potřebami. Po menší diskuzi s prodavačem, který mi představoval výhody/nevýhody gelového sedla jsem šel s pravdou ven, že tu nejsem na Tour de France ale erasmit, což v první řadě znamená, že to kolo bude před rozpadem a v akci. Pak jsme se naladili na stejnou vlnu, nicméně žádné kolo nemělo ducha. Svoje Erasmus kolo jsem našel při cestě na nákup. Ruční brzda pouze na přední kolo, zadní šlapkama, žádné zbytečné převody, odřené, se stojánkem a zpětným zrcátkem za krásných 60EUR. Seřídil mi ho prodavač, ze kterého byl cítit prokalenej pátek, tak jsem se chopil příležitosti a zeptal se ho na místní noční kulturu. Dostal jsem pár tipů a zjistil jsem, že jeden z nich jsme již stihli vyzkoušet v den příjezdu. O tom jsem se tady zapomněl zmínit a není to kvůli "embuscade", které jsem toho večera pil (embuscade je Caenská specialita - drink složený ze sirupu, calvadosu, piva a vína - někde jsem četl, že jako prej alkohol se dá míchat vše se vším... teď jsem to i viděl a pil), ale protože takových večerů tu ještě bude, tak proč to vypráskat hned v prvním postu. Snad tedy bude další :) 

Lekce jazyka: Cocotte je francouzky hrnec. 

Aby to nevypadalo, že tu mám samé ponuré deštivé zážitky!

Francouzština se zlepšuje každým okamžikem, ale není to zatím žádná hitparáda. Dnes nám začal intenzivní kurz pro zahraniční studenty (6 hodin denně po dva týdny), tak uvidíme, jak se budu cítit potom.

Ale mám se krásně. Typicky normandsky. Venku chčije a v pokoji mi smrděj sejry.