Něco málo o jídle... podruhé - 20. 9. 2014

Ve úterý byl v Mexiku svátek nezávislosti, což tam prý patří mezi top svátky. A jelikož se naši spolustudentšní Mexičané rozhodli, že ani my nezůstaneme ušetřeni, tak jsme to včera oslavili společně. Zazpívali nám a dostali jsme ochutnávky tradičního pití a jídla. Při jídle jsem si vzpomněl, že jsem si nedávno stěžoval na nedostatek pikantnosti mého pobytu. Tak mi to včera mexický bůh vrátil se vší parádou.

Ale nedá mi to nepostěžovat si. Trpím tu nedostatkem polívek. Kdo mě zná, ten ví, že polévka pro mě není jídlo, ale předehra! V kampusu máme dvě restaurace a ani v jedné jsem na polévku zatím nenarazil. V Bčku mě akorát pořád provokujou cedulí "polévka dne" a prázdným hrncem pod cedulí. Abstinenční příznaky už se nedaly vydržet, tak jsem zainvestoval do pytlíkaček (doporučuji tradiční cibulačku). A všechny pytlíkačky jsou tu ve v baleních pro 4 osoby. Na předehru před snídaní ideální!

Paní ze studijního, nejlepší kámoš - 20. 9. 2014

Tak mám za sebou dva týdny školní výuky a myslím, že je ten pravý čas na malé zhodnocení. Můžu už tak trochu popsat zdejší vyučovací systém, podělit se o zážitky a tak vůbec pohovořit o tom, co je naprd a co je celkem dobré. Ve skutečnosti bych měl napsat, že mám za sebou spíš jeden týden výuky neboť ten "první" první probíhal asi tak, že jsme měli spolu se všemi ostatními místními studenty zápis na fakultu, který tu ještě po opičím způsobu probíhá tak, že se postavíte do fronty a doufáte, že tam nebudete čekat dva dny. V důsledku další administrativy (například v emailu, který obsahoval seznam účastníků jazykového kurzu a rozřazení do skupin, které budou navštěvovat, jsem z nějakého důvodu nemohl najít své jméno - normálně bych si pomyslel, že jsem třeba zapomněl zaplatit/vyplnit/podepsat... ale jsem ve Francii, takže přestože problém neexistuje, dal se uměle vytvořit; nebo to, že mě ubytovali pod jménem Marcus, což způsobilo veselé příhody při pojišťování pokoje v bance; zkrátka a dobře - o zábavu postaráno) jsem tedy většinu přednášek nestihl. A další část jsem nestihl na úkor toho, že jsem se ztratil a nemohl najít učebnu. Ale přestože mám za sebou teprve subjektivně první týden přednášek, tak čas, kdy jsem se objevil nervózní před přednáškárnou pět minut předem je už dávno pryč a myslím, že to malé zhodnocení můžu bez problému provést.

Začnu třeba u hledání přednáškáren neboť to tvoří nezanedbatelnou část mé zdejší studijní náplně. Velká část sálů pro přednášky je pojmenována podle nějaké významné osobnosti, což mi přijde velmi sympatické a dělá to z akademické půdy takové lidštější místo (mimochodem na fakultě v Brně se tato tendence také začala projevovat - relativně nově byly označeny chodby různými názvy ulic). Užitečná informace k zapamatování - právnická fakulta není pouze jedna budova (o které všichni hovoří jako o "právnické fakultě") ale rovnou 4 budovy, které obsahují různé přednáškárny. Proto doporučuji předem nastudovat plánek, kde se, který předmět vyučuje, protože přebíhat celý kampus na navazující přednášku není zrovna ideální. A překvapivě ani nastudování plánku nemusí stačit, je tu totiž taková zvláštní zvyklost, že plánky vás odkazují pouze na budovy, nicméně konkrétní lokaci místnosti uvnitř si musíte najít sami. To neplatí pouze pro právnickou fakultu, ale i pro ostatní fakulty a i pro sportovní aktivity. Takže se dozvíte třeba, že střelnice je ve budově ve vašem kampuse, ale to, že se musíte prošlapat skoro až do sklepa vám poradí při troše štěstí až sekretářka. Takže radím všude chodit napoprvé ještě o 10 minut dřív, jelikož v době přednášky už na chodbě většinou mnoho lidí nepobíhá, a tudíž není kdo by vám poradil (krom např. učitele, který hledá, kde má přednášet).

Výuka je tu rozdělena do dvou částí. Přednášky (cours magistraux) a semináře (travaux dirigés) přičemž pro zahraniční studenty je možnost navštěvovat pouze přednášky a následná zkouška je pouze a přesně z toho, co bylo řečeno na přednášce. To je i pro Francouze velkou motivací, takže přednáškárny povinných předmětů jsou naplněné. Učitelé během přednášek rozloží na stůl svoje papíry s textem ze skript a začnou s textovou podporou vykládat o dané problematice. Studenti si zapisují takřka každé slovo a tak je to taková cimrmanovská tiskárna. Nejlepší výbavou erasmáka je v takové chvíli flashka, na kterou si od ostatních studentů sbírá zápisky.

Přednášky tu mají v průměru 3 hodiny týdně. Občas je to v jednom bloku občas rozdělené, ač to zní strašně, je mi to hodně sympatické, protože po každé jedné hodině (nejedná se o českou "hodinu", která má 45 nebo 90 minut, podle toho kolik vám je let, ale o skutečnou hodinu) následuje deset minut přestávka. To je setsakramentsky dobrá věc a když to porovnám s MU, tak tenhle styl mi přijde mnohem efektivnější. Přestávka je zde nutná také proto, že přibližně skoro všichni Francouzi kouří, takže během hodiny si každý ubalí cigárko (šprti dvě) a pak během přestávky šupou ven. To mi připomíná, že i na většině místních zábav je prosklená kuřárna (situovaná většinou strategicky velmi výhodně), takže můžete tancovat se svým oblíbeným kuřákem a při tom si každý užívat vzduch, který máte rádi.

Teď se dostanu k tomu, proč je paní ze studijního nejlepší kámoš! Jsme spolu skoro pořád a na celé fakultě vám nikdo neporadí lépe, protože ostatní studenti ani nemají páru, že pro erasmus studenty platí jiný režim a dokonce to netuší ani učitelé (což je trochu děsivé, vzhledem k tomu, že připravují zkoušku - ale paní ze studijního jim to určitě vysvětli). Jeden z prvních cílu zahraničního studijního pobytu je uzavření studijní smlouvy (learning agreement), která obsahuje předměty, které hodláta absolvovat na zdejší univerzitě. Už před odjezdem musí být ta smlouva uzavřená, nicméně je nepsaným pravidlem, že první verze smlouvy je pouze "naoko" a po příjezdu, až si předměty okoukáte a prochodíte, provedete změny. Nyní bude následovat nejsmutnější část příběhu. Pro erasmáky (na právnické fakultě) je tu jeden povinný předmět, který trvá 2 týdny a je za 7 kreditů. Taková kreditová injekce nás velmi těšila, než mi paní ze studijního po týdnu zlomila srdce a řekla, že předmět se přesouvá na druhý semestr. Další těžké zprávy následovaly ohledně anglických předmětů, z nich některé se také přesunuly do dalšího semestru. Mezi místní zázraky řadím skutečnost, že jsem se byl ptát před týdnem na rozvrh jednoho z anglických předmětů a paní ze studijního tehdy ještě nevěděla a ujistila mě, že začátkem tohoto týdne už to bude vědět. A na začátku tohoto týdne už byl rozvrh skutečně znám, nicméně předmět běží již od 3. září a už nelze zapsat. Zázrak. A skutečnost, že semestr začal až 8. září, to už je jenom malá třešnička na dortíku.

Opatství vedle radnice.

Takže 15 kreditů mi vyletělo komínem a proto jsou návštěvy studijního momentálně téměř na denním pořádku. Nicméně situace už se stabilizovala a příští týden už budu moci poslat finální studijní smlouvu do ČR na podepsání. K tomu pár tipů pro budoucí generace. Nevěřte katalogu předmětů, věřte jenom rozvrhům. Nevěřte rozvrhům, které jsou na internetu, věřte jenom rozvrhům, které visí na fakultě. Tímto způsobem jsem zjistil, že ne příbuzném oboru, který fakulta také vyučuje (ekonomie a právo) je chuťovka jménem "úvod do práva" a obecně i ostatní speciální právní předměty jsou na tomto oboru jednodušší (a obecně je vyučuje stejný učitel jako na právním oboru - já takto duálně navštěvuji trestní právo a je to bezvadné).

A předměty, které bych doporučil? Pro mě jednoznačně trestní právo vedené panem Jacopinem. Jeho akční výstupy během přednášení (kreslí a píše na tabuli, a vštěpuje do hlavy), zřetelná výslovnost a zápal pro věc jsou pro mě dostačující. Dále je příjemné právo mezinárodních organizací. Co se týče ostatních předmětů pro poznání francouzského systému (a pro mě zajímavé, i když trochu náročné) je dobré navštěvovat "právní organizaci" - až začnu něčemu rozumět, tak sem třeba přihodím i nějakou tu právní zajímavost.

Naše jiné radovánky. Mezinárodní utkání Čína a ČR vs. Německo.

Tolik dnes ke studijním radovánkám.

Něco málo o jídle... poprvé - 14. 9. 2014

Vzdávám snahu psát pokaždé nějaké dlouhé příběhy už se budu snažit jenom o chuťovky (krom tedy slibovaného speciálu o papírování, tam se to budu snažit vystihnout všechno komplexně).

Tentokrát to bude o koření. Zajímavostí, která aspoň mne překvapila, je, že tady ve Francii nejsou moc pikatníci. Teda to neznamená, že by nevěděli, co to znamená "pikatní" a že existují chilli papričky, ale jejich vnímání hranice pikantnosti je pravděpodobně ještě níž než Dolní Normandie.

Mít opici na hradě. To u nás známe.

Během návštěv menz je možnost nabrat si koření na dochucení v malých pytlíčcích. Začalo to nenápadně. Nejprve jsem si začal nosit dva pytlíčky pepře a poměrně plynule jsem přešel na sedm pytlíčků až jsem to po pár dnech vzdal. Shodli jsme se s ostatními, že pepř tu má úlohu pouze černého posypu na jídlo a to jediné, co se nás snaží přesvědčit, že jde o pepř, je slabá vůně. No nic, tak třeba je to speciální studentský pepř do menzy. Nicméně sem tam je možnost nechat si jídlo polít pálivou omáčkou (pálivá se pozná tak, že je u toho výstražná cedule s obrovským zvýrazněným nápisem). Žádné překvapení se nekonalo po obědě jsem si připadal podveden, jak když Michael Bay sestříhá trailer na večerníček. Vyprávění bych završil ostrým kečupem, který jsem si před pár dny koupil a mohl bych s ním zjemňovat toaleťák. Takže pokud máte rádi cokoliv pikatního, i třeba nepatrně (ale aspoň trochu patrně), tak si dovezte něco z vlastní zahrádky.

A aby toho nebylo málo, koupil jsem si šampón, nalil si ho do očí a pálí jako prase...

Rozcestník do světa

Jak jsme si už říkali, výlet zvaný Erasmus(+) je sice výlet za konkrétní kulturou ale po cestě za poznáním narazíte na spoustu ostatních kultur, od kterých můžete leccos okoukat (nebo chytit). Nicméně vaše základna, kde budete Erasmus(+) trávit definuje Váš pobyt největší měrou (o tom třeba více v kapitole "Co nevíte o francouzské byrokracii") a proto je třeba pečlivě tuto lokalitu volit. A jelikož né všichni milují rychle-tvrdnoucí bagety tolik jako já, spoustu z mých spolužáckých kamarádů vycestovalo jinam. Tady si na ně posvítíme, abyste se mohli pokochat jinými zážitky a případně zjistit, co má která země do sebe.

Existuje ještě samozřejmě databáze, kterou studenti musí po návratu z Erasmu(+) vyplnit, tam se dá také leccos najít. Ale všimli jste si slůvka "musí". A všichni víme, jak to dopadá, když musíme dělat úkoly o.O

Pečlivě vedené zápisky z Rotterdamu v Nizozemí jsou k nalezení zde:

Pečlivě vedené zápisky se spoustou zajímavostí z Norska (město Tromso) zde.

(no řekněte sami, nesluší to těm dvěma blogům spolu?)

A na závěr specialitka. Kdo hledá tisíc a jeden důvod proč by Turecko mělo být v Evropské unii, zavítejte sem a poznáte mnohé. Můj exspolubydlící a jeho exotické zkušenosti z Istanbulu. Mnohdy k popukání. Tímto také zdravím. A vzpomněl jsem si, že nás při cestě z ČR do Paříže kontrolovala v buse policie, ale bez psa. (a to je možná užitečná zpráva pro všechny)

Deauville - Festival filmu - 11. 9. 2014

Je to až k nevíře, ale úvodní přeháňkový týden (pozor, neplést s úvodním přednáškovým týdnem, z něho nikdo tak lehce nezvlhne) vystřídalo krásné počasí. Každý den slunečno, cca 23 stupňů a vyhlídky jsou takové, že si toho budeme užívat až do příští středy. Takové počasí vybízí k výletování, posedávání na rozlehlých trávnících pod caenským hrádkem a dalším venkovním činnostem. Vysedávat na trávníku pod hradem a popíjet francouzské víno se bude např. dnes večer, než se vypravíme do města (je čtvrtek!). Mimochodem tuto činnost přesně vystihuje německý výraz, který jsem se už stačil naučit a neváhám ho používat = "vorglühen". Jednoslovný výstižný český ekvivalent nejspíš neexistuje, ale němci vědí... ač teda tvoří menšinu návštěvníků tohoto blogu.

Ale to podstatné, co chci zmínit: Minulý víkend jsme se vypravili na festival amerického filmu (letos 40 ročník) v malém městečku Deauville asi 45km vzdáleném od Caen. Tento festival se koná každoročně na začátku září a všem milovníkům filmu ho rád doporučím, ačkoliv když to srovnám s festivalem v Karlových Varech, ten deauvillský je skromnější. Nabízí pouze americké filmy (a nejenom premiéry ale převážně rok/dva starší filmy), nabízí o poznání méně návštěvníků a také mnohem menší fronty. Není to pouze filmový festival, který tu stojí za vidění. Zatímco Caen je hezké historické "obyč město" s památníky, krásnými kostely atd, tak Deauville je vskutku malebný. Každý baráček má svou krásnou auru a samotné toulání se po městě, zevlování na rozlehlé přímořské pláži a návštěva tradičních trhů je malým festivalem pro oči. Mimochodem na trhu s čerstvými mořskými plody jsme viděli živou langustu. Aspoň nebylo pochyb, že byla čerstvá, ale i tak to je pro průměrného spotřebitele (k tomu to pojmu - viz judikatura) docela šok. 

Bus do Deaville z Caen je za 8 EUR zpáteční, jezdí tam linka 20 a startuje u nádraží. Lístek na festival se prodává denní nebo na celý festival (trvá přes týden). My jsme si koupili denní včetně tzv. "Americké noci" - promítání filmů v průběhu celé noci až do rána. Nikdo nemá rád, když si koupí jízdenku na šalinu a jede jenom jednu zastávku, tak taky filmový fanda nemá rád, když si koupí celodenní vstupenku a zůstane na festivalu jenom půl den. Proto jsme realizovali můj plán, který jsem jen ze srandy nadhodil, že bychom mohli zůstat přes noc a v případě velké únavy nocovat v kině. A myslím, že to proměnilo návštěvu v Deauville v nezapomenutelný zážitek. Vzdali jsme hold R. Williamsovi s filmem Dobrý ráno, Vietname, pak jsme byli svědky Zmizení Eleanor Rigby. Tento film měl premiéru a naše radost, že jsme se dostali dovnitř byla obrovská. Přišli jsme totiž na projekci 20 minut předem a fronta se táhla přes několik ulic. Než jsme svěsili hlavu, zjistili jsme, že většina lidí stojí u špatného vchodu, cha! Západ slunce jsme pozorovali z pláže. Pak následoval hororový seriál, což bylo fakt děsné. Jmenuje se to The Strings a slovy bych to nedokázal popsat. Překvapilo mě, že to produkoval G. del Torro a vyděsilo mě, že to má na csfd skoro 80%. Ranní hodiny nám zpříjemňoval zápas R. Redforda o přežití ve filmu Všechno je ztraceno (v první minutě je Redford na moři a má problémy, v půlce jsem usnul, SPOILER! - ke konci je Redford na moři a má problémy). A posledním filmem byl snímek Třináct o puberálních dívkách a jejich každodenních strastech.

Lístek na festival vám dovolí navštívit všechny festivalové budovy (mimo jiné i kasíno), takže vyžití je pestré. Ráno kolem sedmé hodiny jsme si snídajíc udělali návštěvu v městečku Trouville, které je přes řeku. V devět hodin jsme seděli v autobuse směr Caen a 24 hodinovou filmovou seanci jsme zhodnotili kladně. Mladší ročníky chtějí příští sobotu jet zas.

L'Auberge Espagnol - 3. 9. 2014

Název příspěvku odkazuje na můj spřátelený blog filmapál a na film, který v češtině dostal výstižný název "Erasmus" (ale s původním názvem nemá nic společného). V originále se jedná o "Španělskou vesnici" a pojednává to o studijním výjezdu mladého muže. Tak to jen pro zájemce, kteří uvažují o účasti na programu, protože o tom teď kraťoulince napíšu a přesně takové to je.

Po necelých dvou týdnech samozřejmě nebudu provádět celkové zhodnocení, ale už teď znám několik tváří typických pro zahraniční studijní výjezd. V první řadě se nedá dost dobře hovořit, že bychom sem jeli poznat francouzskou kulturu. Samozřejmě to hraje hlavní roli a působí na nás ze všech stran ale naši hlavní partu tvoří ostatní erasmáci ze všech různých koutů zemí. Proto není nezvyklé, když se při obědech učíme od mexičana sprosté i praktické gestikulační obraty nebo se pokoušíme pochopit systém japonského psaní, všechny kultury se mísí dohromady a každá předává kousek sebe ostatním a vzniká španělská vesnice. A je to úžasné. Pro všechny ostatní "obyčejné" francouze podle mě působíme exoticky a přesně tak si člověk připadá, objevujeme tu svět a získáváme nové přátele. 

Až budu odjíždět už je mi jasné, co mi bude z Francie chybět. Jídlo a gurmánstyl. Menzy jsou tu skutečně na prvotřídní úrovni. Základní taxa 3,20EUR a s trochou matematiky do toho člověk namíchá předkrm, bagetku, hlavní jídlo, zákrm. Samozřejmě každý den jsou samozřejmostí sýry, paštičky a spousta dalších typických chuťovek, které jen čekají, až je objevíme. V ceně je rovněž neomezené množství vody doplňované do džbánů a dresingy, kečupy a samozřejmě sůl a pepř v pytlíčcích. Takže suvenýry z Caen jsou vyřešené.

Pro Francouze totiž není jídlo (fr. repas) jenom jídlo. Rovněž se významově jedná o událost, příležitost k setkání, diskutování atd. A skutečně zde není obvyklé, že by někdo opouštěl menzu hned po jídle, případně dřív než mu začne odpolední hodina. Sedí se, diskutuje se, poslouchá se, zkrátka se repas příjemně prožívá. My už máme vypěstovanou velmi dobrou kulturu a bavíme se z 95% francouzsky (a když si chceme něco říct, tak anglicky). Já jsem se rychle zbavil studu mluvit a parlím francouzky, i když na mě Francouzi začnou občas anglicky.

Kampusy už jsou takřka naplněné a v pondělí začínáme školou. Což mimo jiné znamená spousta doprovodných akcí, již tento týden je každý den něco. Tím není myšleno pouze soirée, které ovšem tvoří důležitou součást erasmus programu.

Já nyní dumám nad tím, kterého dne začíná zápis tělocviků a které si z nabídky vyberu Jsou tu různé speciální chuťovky a celkem lákavý mi připadá canoing. Protože Jendo, kolikrát se ti to poštěstí...

Víkend v Paříži - 3. 9. 2014

Na Caen je krásné, že je blízkou spoustě zajímavých míst, která stojí za návštěvu. Mezi největší lákadla patří Mt. St. Michel, pláže, kde probíhalo vylodění a pro filmové fandy se jedná o festival hollywoodských filmů v městečku Deauville (letos přijede například Ray Liotta - Godfellas nejde nezbožňovat!, nebo komik Will Ferrell). Při tom všude teče proudem calvados (přeci jenom název zdejšího kraje má své opodstatnění) a jablečný cider. Výlety po Normandii mě ještě čekají, neboť místní organizace pro Erasmus studenty jich každoročně několik organizují, takže největší krásy bych neměl minout. 

Nicméně první cestovní výlet mě zavedl do Paříže, kde jsme si udělali pěkný prodloužený víkend s mojí petite amie. Stálo mě to sice jedno odpoledne kurzu francouzštiny, ale se zatnutými pěstmi se mi podařilo vyrazit. Paříž je odtud cca 2h vlakem za 17EUR, pokud si pořídíte slevovou kartičku (což vřele doporučuju i kdybyste jeli jenom dvakrát tam a zpět do Paříže, tak se to vyplatí). Po cestě se mi stala nevídaná věc, povídal jsem si s paní, která seděla vedle mě. Byl to jeden z prvních okamžiků, kdy jsem začal takřka hmatatelně pozorovat, že skutečně francouzské prostředí dělá svoje a člověk pomalu dostává ten jazyk do krve, takže všem bojácným francouzštinářům takřka začátečníkům můžu takový zahraniční pobyt také jen doporučit. Na druhou stranu nelze říct, že by to šlo úplně jako po másle.

Spát na hřbitově se nemusí vyplatit.

V Paříži nás čekalo krásné počasí a celý víkend jsme si šmejdili po Paříži ve vlastní režii bez stresu turistů (= nikam jsme se nehonili). Poprvé jsem viděl například obrovský hřbitov u Montmartru nebo jsem prvně stanul u kořene Montparnasseho. Vcelku významný okamžik jsme zažili ve Versaille, kde jsme před vstupem dostali dva lístky zadarmo (v hodnotě dohromady 50EUR - vstupy do všech prostor), jelikož původní majitelé už odcházeli. To se to pak ušlapává ten versaillský trávník hnedka o trochu veseleji. Když jsme odcházeli, tak jsme chtěli prokázat stejnou službu ostatním a zjistili jsme, že běžně před vstupem postávají lidé a snaží se lístky takto poslat dál a ušetřit někomu výdaje nicméně obecně mezi návštěvníky panuje nedůvěra a každý si radši kupoval svůj vlastní lístek. Pak jsme viděli skupinu Čechů, jenomže jich bylo sedm a házeli si mezi sebou se spacákem, tak to moje drahá striktní etiky dbalá polovička zavhrnula.

Po návratu zpátky do Caen jsem zjistil, že mi přes víkend ukradli kolo. Jelikož několika ostatním kolům chyběla pouze sedla, tak jsem to bral jako polichocení mému vkusu. Ačkoliv nebylo drahé a v žádném případě hi-tech, bylo prostě krásné. Nejprve jsem byl zjišťovat na recepci, jestli má cenu, chodit to nahlásit policii a překvapivě mě vůbec neodradili. Tak jsem si řekl: "Jendo, nikdy nevíš, kolikrát se ti ještě naskytne možnost jít na policii jako počestný člověk." Tudíž jsem se vyzbrojil slovníkem a zahájil trestní řízení! Mimo jiné jsem distribuoval fotografie i na fb a říkám si, proč už dávno policie nemá svůj profil, myslím, že je to lepší způsob než fotka založená ve složce v kanclu.