Tentokrát to bude o koření. Zajímavostí, která aspoň mne překvapila, je, že tady ve Francii nejsou moc pikatníci. Teda to neznamená, že by nevěděli, co to znamená "pikatní" a že existují chilli papričky, ale jejich vnímání hranice pikantnosti je pravděpodobně ještě níž než Dolní Normandie.
 |
| Mít opici na hradě. To u nás známe. |
Během návštěv menz je možnost nabrat si koření na dochucení v malých pytlíčcích. Začalo to nenápadně. Nejprve jsem si začal nosit dva pytlíčky pepře a poměrně plynule jsem přešel na sedm pytlíčků až jsem to po pár dnech vzdal. Shodli jsme se s ostatními, že pepř tu má úlohu pouze černého posypu na jídlo a to jediné, co se nás snaží přesvědčit, že jde o pepř, je slabá vůně. No nic, tak třeba je to speciální studentský pepř do menzy. Nicméně sem tam je možnost nechat si jídlo polít pálivou omáčkou (pálivá se pozná tak, že je u toho výstražná cedule s obrovským zvýrazněným nápisem). Žádné překvapení se nekonalo po obědě jsem si připadal podveden, jak když Michael Bay sestříhá trailer na večerníček. Vyprávění bych završil ostrým kečupem, který jsem si před pár dny koupil a mohl bych s ním zjemňovat toaleťák. Takže pokud máte rádi cokoliv pikatního, i třeba nepatrně (ale aspoň trochu patrně), tak si dovezte něco z vlastní zahrádky.
A aby toho nebylo málo, koupil jsem si šampón, nalil si ho do očí a pálí jako prase...
Žádné komentáře:
Okomentovat